Modelářství porcelánu je oborem, jenž v Evropě vznikl společně s vynálezem a rozvojem výroby porcelánu v Míšni. Jedná se o umělecko-řemeslnou disciplínu vyžadující znalost technologie výroby porcelánu. Úkolem modeláře porcelánu je navrhnout vzhled hotového porcelánového předmětu, vymyslet cestu a připravit pomůcky, které povedou k jeho realizaci ať už jako solitéru či v rámci sériové výroby.
Konkrétně jde o rozkreslení předmětu do výkresů, podle kterých se zhotoví model. Na model se následně vyrábí hlavní forma a na samotnou formu pak rozmnožovací zařízení k výrobě provozních forem sloužících sériové výrobě.
Nástroje používané v modelářské dílně
Práce modeláře při výrobě nového předmětu zahrnuje několik dílčích postupů:
Návrh modelu porcelánového výrobku
V minulosti byl modelář porcelánu velmi váženou profesí. Školy modelářů porcelánu byly zakládány až mnohem později, a tak v počátcích produkce evropského porcelánu byli modeláři často umělci z jiných oborů, např. sochaři. Ti určovali vzhled produkce a tím i prestiž samotné porcelánky. Návrh mohl být prováděn formou skicování na papír či modelováním z hlíny.
Navržený předmět je třeba rozkreslit do dvou pracovních výkresů. První ve výpalkové velikosti – tj. ve výsledné velikosti výrobku. Porcelán se totiž při výpalu smršťuje o 11–15 %, podle způsobu vytváření a konkrétní použité hmoty. Proto je potřeba druhý – pracovní výkres zvětšit o uvedená procenta. Na pracovním výkresu musí být rozkresleny všechny detaily i průřezy potřebné pro výrobu modelu.
Výkres konvice v modelové a výpalkové velikosti
Model porcelánového výrobku
Podle výkresu je ze sádry zhotoven model. Zároveň musí být s ohledem na zamýšlený tvar výrobku zvolen vhodný postup výroby. Modely jsou vyráběny různými postupy, jež se většinou kombinují. V zásadě lze hovořit o třech základních metodách:
Prvním krokem je většinou práce na modelářském kruhu, na němž se opracovává odlitý sádrový blok. Ten se ještě za měkka stáčí a následně obrábí pomocí želízek. Konečný tvar se vyhlazuje za použití vodních smirkových papírů, žiletek či plíšků. Tímto způsobem vznikají rotační části modelů (těla konvic, váz, šálků apod.).
Dalším běžným postupem, leckdy navazujícím na předchozí, je ruční opracovávání pomocí pily, brusné desky, nože, skoble, kovové špachtle, smirkového papíru apod. Pomocí ručního řezání ze sádrového bloku se vyrábí především geometrické tvary nebo drobné plastické modely (tzv. řezané modely).
Ručně řezané modely oušek
Složité plastické tvary se modelují nejprve z plastické hlíny. Teprve poté se pomocí slepé formy ze sádry či vosku vytváří sádrový model, který se dále mechanicky opracovává (tzv. modelované modely).
Hlavní forma
Sádrová hlavní forma, vytvořená přímo z modelu, je první základní forma na výrobek, podle níž se vytváří rozmnožovací zařízení na formy provozní. Při výrobě uvedené formy je nejdůležitější přesnost a preciznost provedení. Veškeré nedostatky by totiž byly pak patrné na každé z vyrobených provozních forem. Hlavní forma musí mít kromě dokonale otisknuté výdutě i vhodně tvarovanou vnější část.
V případě lití, nejtradičnějšího a technologicky nejnáročnějšího způsobu tvarování, rozlišujeme v zásadě tři typy forem – otevřené, uzavřené a kombinované.
Otevřené formy slouží k výrobě jakýchkoliv dutých výrobků.
Uzavřené formy slouží k lití plochého nerotačního zboží, například táců.
Kombinované formy kombinují oba předchozí typy. Jedná se například o formy na omáčník.
Formy mohou být jednodílné, dvoudílné, třídílné, čtyřdílné či klínové.
Rozmnožovací zařízení
Rozmnožovací zařízení je v podstatě „forma na formu“, která slouží k odlévání provozních forem pro sériovou výrobu. Rozmnožovací zařízení musí být vyrobeno na každou část formy.
V minulosti se rozmnožovací zařízení vyráběla ze sádry. Dnes již převládá výroba z epoxidových pryskyřic a kovů, které jsou více odolné. Na obrázku rozmnožovací zařízení pro výrobu provozních forem pro vytváření šálků točením.
Provozní formy
Provozní formy se vyrábějí litím sádry do rozmnožovacího zařízení. Po odlití a zkompletování všech součástí slouží formy v sériové výrobě k tvarování výrobků.
Provozní formy
Dál můžete pokračovat na téma vytváření porcelánu zde.
Text: Lucie Kališová, Štěpán Karel Odstrčil, zpracováno v rámci projektu "Ze života porcelánového šálku" pro stejnojmennou výstavu v Městském muzeu Františkovy Lázně. Foto: Václava Simeonová.