Výroba porcelánu v Čechách má dlouhou a bohatou tradici, která sahá až do 18. století. Český porcelán si během své historie získal renomé pro svou kvalitu, precizní zpracování a jedinečný design. První manufaktury vznikly v reakci na rostoucí poptávku po tomto luxusním materiálu, který byl ceněn pro svou jemnost a odolnost. Postupem času se český porcelán stal nejen symbolem elegance, ale i důležitou součástí kulturního dědictví.
Díky inovacím v technologiích, talentu místních řemeslníků a bohaté tradici se český porcelán dodnes těší světovému uznání.
S vidinou výhodného podnikání se výroba porcelánu díky arkanistům začala velmi rychle rozšiřovat po celé Evropě. Do konce 18. století vzniklo po celé Evropě na čtyři desítky manufaktur, mezi nimi také první na severozápadě Čech. Základní podmínkou byl výskyt kvalitních surovin, kterých, jak se brzy ukázalo, bylo v tehdejším Loketském kraji, podobně jako v blízkém Bavorsku, více než dost. Na přítomnost vhodné „bílé hlíny“ v mnoha případech upozornili durynští obchodníci porcelánem, z jejichž řad vzešla také většina arkanistů pomáhajících při spouštění provozu nejstarších českých porcelánek. Neboť však valná část těchto „znalců tajemství“ nebyla technology, potýkala se většina zakladatelů se zásadními technologickými problémy, které často vedly k brzkému krachu. Pro nedostatečnou kvalitu byla také většina prvních manufaktur vedena jako výrobny kameniny či hrnčiny.
Nejstarší česká manufaktura na výrobu porcelánu v Horním Slavkově (E. Poche, 1954)
Porcelánka Horní Slavkov
První takovýto pokus o výrobu porcelánu v Čechách byl díky nálezu kaolinu u Javorné učiněn v Hájích u Slavkova v letech 1789 až 1793. Podobný osud potkal také slavnou manufakturu v Horním Slavkově, kterou zde roku 1792 založili důlmistr J. G. Paulus a J. Pöschl za pomoci durynského arkanisty J. G. Reumanna. Neúspěšný podnik, tehdy již zcela pasivní, odkoupila roku 1800 Luisa Greiner, vdova po malíři porcelánu a vedoucím porcelánky v durynské Geře. Teprve slavkovskému rodákovi, Georgu Lippertovi, který se roku 1803 oženil s Louisinou dcerou Friederikou, se podařilo společně s důlmistrem Wenzlem Haasem podnik rozvinout. Porcelánka nesoucí od roku 1808 jméno Porzellanfabrik Lippert & Haas začala prosperovat a díky přičinění krajského hejtmana Philippa Franze hraběte Kolowrat-Krakowského se jí roku 1812 podařilo získat císařské privilegium k výrobě porcelánu.
Z manufaktury se postupem času stal uznávaný podnik, který byl dlouhodobě schopen konkurovat také dalším nově zakládaným porcelánkám. Roku 1867 přejali továrnu bratranci Georg Haas (od roku 1899 Haas von Hasenfels) a Johann Czjzek (od roku 1899 Czjzek von Smidaich), kteří slavkovskému porcelánu vtiskli známou značku Haas & Czjzek používanou až do znárodnění podniku po druhé světové válce. Za socialistického Československa podnik sdílel osud všech českých porcelánek, k němuž následně patřila privatizace počátkem 90. let 20. století. Za opakovaných změn majitelů porcelánka přežila až do roku 2011, kdy byla výroba v Horním Slavkově „pozastavena“.
Kde se vyrábí porcelán?
Rozvoj porcelánové výroby v Čechách
V návaznosti na odkrývání nových surovinových zdrojů vzniklo od počátku 19. století v regionu až několik desítek porcelánových manufaktur. Z nejstarších lze jmenovat Weberovu manufakturu v Klášterci (pozdější Gräflich Thun'sche Porzellanfabrik, zal. 1793), Höckeho manufakturu v Březové (zal. 1803), Kysibl (dnes Stružná, zal. 1803), Dalovice (zal. 1804), Chodov (1811) či Haßlacherovu manufakturu ve Staré Roli (později M. Zdekauer, zal. 1811). Také později však vznikaly úspěšné podniky jako např. porcelánová fabrika bratří Benediktů ve Dvorech (zal. 1882) či porcelánka v Loučkách známá především pod značkou Rudolf Kämpf (zal. 1907).
S ohledem na vývoj forem českého porcelánu je třeba zdůraznit počáteční vliv durynských modelářů a malířů pracujících v prvních desetiletích 19. století pro většinu českých porcelánek. Po roce 1820 se pak výrazně prosazuje tendence kopírování tvarů a dekoračních technik míšeňských a vídeňských manufaktur. Postupem času si však i české porcelánky budují vlastní obchodní profil, které je zaměřen především na bohatší střední vrstvy. Produkce je tak dlouho ovlivněna především estetikou biedermeieru a následně tzv. druhého rokoka. Zásadní přelom charakteru výroby pak přinášejí poslední desetiletí 19. století spojená s industrializací. Četné porcelánky v severozápadních Čechách, ale i v sousedním Bavorsku a Sasku se přeorientovávají na výkon. Umělecké ztvárnění jednotlivých kusů nahrazuje masová produkce, díky níž se porcelán stává stále dostupnějším.
20. století znamenalo pro porcelánový průmysl v mnoha ohledech těžké období. Vlivem proměn evropského hospodářství se v 2. polovině 20. století zmenšil objem porcelánového průmyslu ve střední Evropě na méně než polovinu. V Čechách je k tomu třeba připočíst také přerušení kontinuity výroby na konci 2. světové války. Hrob Georga Lipperta na hřbitově v Horním Slavkově je výmluvnou výpovědí o stavu porcelánové tradice v Čechách.
Pokračovat můžete článkem o značení porcelánu zde.
Text: Lucie Kališová, Štěpán Karel Odstrčil, zpracováno v rámci projektu "Ze života porcelánového šálku" pro stejnojmennou výstavu v Městském muzeu Františkovy Lázně. Foto: Václava Simeonová.