Sušení je fyzikální proces, během kterého se ze střepové hmoty vytvarovaného předmětu odstraňuje voda. Při sušení nedochází ke změně chemických vlastností, zvyšuje se ale mechanická pevnost. Tento proces je nezbytným krokem před provedením prvního výpalu porcelánu. Jeho vynecháním by při výpalu došlo k příliš rychlému odpaření veškeré vody ve výrobku, což by kvůli smršťování mohlo vést ke tvarovým deformacím.
Deformace způsobené špatným sušením se mohou projevit kdykoli při dalším zpracovávání. Sušení se provádí volně na vzduchu nebo v sušárnách, které obvykle využívají odpadního tepla z pecí.
Voda je obsažena ve výchozích surovinách a přidává se také do porcelánové hmoty. V suspenzi porcelánové hmoty je voda vázána několika způsoby. Při sušení se odstraňuje voda, která vyplňuje prostor mezi jednotlivými částicemi. Ubýváním vody ve střepové hmotě dochází k přibližování částic a tím i ke smrštění. Dále se sušením odstraňuje voda, která tvoří obaly jílových minerálů. Díky vodním obalům po sobě minerály kloužou, a hmotu je tak možné plasticky tvarovat. Odstraněním této vody dochází ke zpevnění předmětu. I po sušení však ve výrobku zůstává malé množství vody, která je chemicky vázána v krystalových strukturách výchozích surovin a odstraňuje se až při vyšších teplotách, tedy během výpalu.
Při sušení dochází nejprve k odstranění vody na samotném povrchu odlitku. Povrchová voda se postupně odpařuje a je nahrazována vzlínající vodou z vnitřních částí střepové hmoty.
Předměty je nutno sušit rovnoměrně, aby nedocházelo k nežádoucím deformacím či popraskání. Rychlost sušení závisí na množství vody obsažené ve hmotě, což souvisí i se zvoleným způsobem vytváření. Licí suspenze obsahuje 28–35% vody, točírenská hmota 20–26% a lisovací granulát pouze 2,5–3%.
Vysušené odlitky konvice
Po vysušení se předměty mechanicky retušují a začišťují. Po lití jsou totiž na odlitcích patrné spáry, stopy po nalévacím otvoru a drobné nedostatky z formy. Tyto nedostatky se ručně začišťují pomocí nože a vlhké houby. U automatizované výroby točením a lisováním je retušování provedeno strojem rovnou na výrobní lince.
Strojové začištění okraje na šálkové lince
V minulosti se stejně jako v současných menších produkcích používalo samovolné sušení na dřevěných prknech. Volného sušení na vzduchu využívá i lavičková sušárna, která je dnes v porcelánkách asi nejběžnějším typem sušárny. Dále existují komorové a tunelové sušárny s řízeným režimem sušení. Někdy jsou sušárny přímou součástí vytvářecí linky.
Pokračovat můžete zde na článek o prvním výpalu porcelánu.
Text: Lucie Kališová, Štěpán Karel Odstrčil, zpracováno v rámci projektu "Ze života porcelánového šálku" pro stejnojmennou výstavu v Městském muzeu Františkovy Lázně. Foto: Václava Simeonová.