Rýžovému porcelánu pracovně říkám „rejžák“, ale nejedná se o nic drsného ani humpoláckého, ba právě naopak. Stejně jako porcelán samotný, i tento způsob výroby porcelánu byl vynalezen v Číně. Jak víme, čínský porcelán je obvykle tenkostěnný a proti světlu prosvítá. Je křehoučký a subtilní. U rýžového porcelánu to platí dvojnásob.
Výroba porcelánu je složitý technologický proces a v případě
rýžového porcelánu v Číně přidali ještě třešínku na pomyslný porcelánový dort.
Historický porcelán se tvaroval buď litím, nebo točením s použitím formy a
šablony. Po tomto tvarování se do nádoby vyřezaly malé otvory, které tvarem
připomínaly zrnka rýže.
Po prvním výpalu se prořezaný porcelán glazoval. Glazura zalila dírky a po druhém výpalu zůstala v rýžových otvorech jen tenoučká sklovitá vrstva glazury. Proto je při pohledu proti světlu „rejžák“ tak efektní.
Často se zdobil ještě podglazurní malbou kobaltem, čímž
získal typický modrý dekor. Dekorace kobaltem je krásná technika, která se stala fenoménem. Více o dekorech kobaltem ve článku o cibulovém porcelánu.
Ať už rejži preferujete jasmínovou nebo basmati, rýžový porcelán
ladí k oběma.
