Způsoby dekorování porcelánu

Dekorace porcelánu je uměleckým procesem, který dává každému výrobku jedinečný vzhled a zvyšuje jeho estetickou hodnotu. Zdobení porcelánu zahrnuje širokou škálu technik, které se vyvíjely a zdokonalovaly po staletí. Od tradiční ruční malby, až po moderní metody, jako je obtisk.

Dekorace je většinou tím prvním, co při pohledu na porcelán hodnotíme. Účelem kvalitní dekorace je zvýšení estetické hodnoty porcelánového výrobku, kterému dává vyniknout v jeho tvarech. Vkus, motivy i konkrétní techniky dekorů se stále vyvíjejí a podléhají dobovému vkusu.

K nejstarším technikám dekorace porcelánu patřila kobaltová podglazurní malba či ruční malba na glazuru, jejíž kvalita byla důležitým měřítkem pro posuzování hodnoty výrobků. Podobně jako modelářství je i malířství porcelánu umělecko-řemeslným oborem vzešlým z rozvíjející se výroby porcelánu a také u jeho vzniku stáli umělci – malíři pracující pro výrobce porcelánu. Přestože s rozvojem dekoračních technik a sériové výroby v průběhu 19. století umělecká ruční malba ustoupila do pozadí, aby ji nahradilo variování známých vzorů a technologií, existuje stále mnoho designérů, kteří obor dekorace porcelánu úspěšně rozvíjejí.

Kvalitní design nestárne (Horní Slavkov, okolo 1840)

Dekorace lze z technologického hlediska dělit na podglazurní, vtavné a naglazurní.

Podglazurní dekorace porcelánu

Pro podglazurní dekorace se používají práškové preparáty rozmíchané s vodou, které se dnes nejčastěji nanášejí pomocí ocelotisku na přežahnutý střep. Přes nanesený dekor se poté aplikuje glazura a následuje ostrý výpal porcelánu. Vysoké teploty ostrého výpalu dosahující až 1430 °C sice zužují škálu použitelných barev, zároveň však tento postup zaručuje nejdelší trvanlivost barevného dekoru. Typickým zástupcem podglazurní dekorace je např. cibulový dekor.

Vtavná dekorace porcelánu

Vtavné barvy se nanáší na glazuru a vypalují při teplotách 1250 ºC. Při uvedené teplotě dojde ke změknutí glazury, do které se dekor vtaví. Barvy mohou být aplikovány ruční malbou nebo ve formě obtisků.

Naglazurní dekorace porcelánu

Naglazurní dekorace se nanášejí pomocí barev, kovových preparátů nebo obtisků na vypálenou glazuru a následně se vypalují na teplotu v rozmezí 600 – 850 °C. Techniky naglazurní dekorace se běžně kombinují a neboť každá z nich připouští různou maximální teplotu výpalu, musí být často prováděno několik dekoračních výpalů. Nízká teplota dekoračního výpalu umožňuje použití široké palety barev, takto provedená dekorace je však náchylnější k mechanickému poškození.

Nástroje a materiály používané při dekoraci porcelánu

Dekorace zlatem

Preparát zlata se nanáší ručně štětcem, případně za rotačního pohybu při použití malírenského kroužku. Preparát pro lesklý zlatý dekor obsahuje 10–12% zlata. Odstín může být upraven přídavkem jiných kovů (např. rhodia, titanu, stříbra či bismutu).

Preparát zlata k dekoraci porcelánu

Pravý a nepravý lept na porcelánu

Technika leptu využívá kontrastu lesklých a matných ploch preparátu drahých kovů (zlato, platina, dříve také stříbro). Pravý lept je aplikován nanesením zakrývacího laku na glazuru tak, aby zůstala nezakrytá pouze ta místa, kde se má objevit matné zlato. Předmět je následně ponořen do leptací lázně (roztok kyseliny flourovodíkové a kyseliny sírové), která na kýžených místech naruší glazuru. Vyleptaný dekor se poté přetře preparátem zlata a vypálí. Z důvodu náročnosti uvedené technologie je často využívána technika nepravého leptu, kdy za podklad matnému zlatu slouží buďto matná naglazurová barva nebo obtisk.

Dekorace nepravým leptem – vlevo šálek s podkladovým obtiskem, uprostřed šálek po nanesení preparátu zlata přes obtisk, vpravo šálek po výpalu

Zlatý dekor razítkem na porcelánu

Pro razítkování se používá preparát s obsahem 15–16% zlata. Barevný odstín lze podobně jako u dekorace zlatem korigovat přidáním dalších kovů. Opakující se motiv je nanášen gumovým razítkem.

Razítka k dekorování porcelánu

Stříbro na porcelánu

V minulosti se k dekoraci porcelánu používal také preparát stříbra. Tento způsob zdobení se ale pro černání dekoru (vzniku sulfidu stříbrného na povrchu) neosvědčil.

Šálek dekorovaný stříbrem technikou pravého leptu (Stará Role, okolo 1930)

Platina na porcelánu

Dekorace platinou zcela nahradila v minulosti používané stříbro. Preparát platiny lze nanášet stejnými technikami jako zlato, tedy ruční malbou, razítkováním nebo leptem.

Listry na porcelánu

Bezbarvé listry na porcelánu

Bezbarvé listry jsou tenké vrstvy kovů na povrchu glazury, které vytvářejí duhový či perleťový film. Pro bezbarvý listr lze použít preparáty hliníku, zinku či bismutu. Bezbarvé listry bývají obvykle nanášeny plošně jako podklad pro další typy dekorací.

Detail dekorace bezbarvým listrem

Barevné listry na porcelánu

Pro dosažení efektu barevných listrů se používají preparáty železa, niklu, kobaltu, chromu, mědi, kadmia či zlata. Preparáty lze nanášet samostatně či je kombinovat, čímž lze dosáhnout zelených, modrých, růžových, měděných či zlatých odstínů.

Šálek zdobený rubínovým listrem v kombinaci s razítkováním zlatem (Loket, okolo 1850)

Barevné mramorované listry na porcelánu

Barevný mramorovaný listr je vytvářen pomocí jakéhokoli plošně naneseného barevného listru, na nějž je následně aplikováno rozpouštědlo. Podle požadovaného vzhledu se rozpouštědlo nanáší ve formě kapek, štětcem či tupováním. Částečným rozpuštěním listru vznikne několik odstínů původní barvy připomínající strukturu mramoru.

Ocelotisk na porcelánu

Ocelotisk (někdy nazýván jako kobaltový porcelán) se nanáší asi nejznámější typ porcelánového dekoru, tzv. „cibulák“. Tento původně ručně nanášený dekor zdobil již čínské nádoby, jimiž se inspirovali dekoratéři v Míšni, které následně napodobovali výrobci porcelánu po celé Evropě. V Čechách výrobou porcelánu s cibulovým dekorem proslula porcelánka v Dubí. Motiv je sestaven z květů astry a poupat pivoňky vinoucích se okolo bambusové tyče, jež jsou doplněny o broskve a granátová jablka. Právě ta připomínala Evropanům cibuli, což zapříčinilo, že je dnes dekor znám jako „cibulák“ či „Zwiebelmuster“ v němčině.

V současnosti se dekor nanáší ocelotiskem. Tisková matrice se vytváří na ocelovou desku pokrytou asfaltovým nátěrem, do kterého je vyškrabán požadovaný dekor. Deska je poté vyleptána na nezakrytých místech. Po odstranění asfaltu se dále nanáší kobaltová podglazurní barva, která se zatře pouze do vyleptaných míst. Celá deska se překryje archem cigaretového papíru, na který se dekor přenese. Z papíru se pak dekor přenáší na přežahnutý porcelán. Až poté se dekorovaný předmět glazuje a následuje ostrý výpal.

Šálek s cibulovým dekorem (Dubí, současná produkce)

Naglazurové barvy na porcelánu

Naglazurové barvy jsou směsi barviv, barvítek a odstíniv regulující odstíny barev, a taviv sloužících jako pojivo pigmentů. Jako taviva se používají nízkotavné glazury nebo frity. Vzhledem k nízké teplotě dekoračního výpalu těchto barev je k dispozici téměř neomezená paleta odstínů. Naglazurové barvy mohou být nanášeny ruční malbou nebo obtiskem.

Ruční malba naglazurovou barvou

Obtisky na porcelánu

Obtisky jsou naglazurové barvy nanesené barvotiskem na papír, překryté ochrannou vrstvou laku. Po namočení je obtisk oddělen od podkladového papíru a aplikován na porcelán. Při výpalu ochranný lak vyhoří a obtisk se zafixuje.

Ruční nanášení obtisku

Plastické dekory na porcelánu

Plastické dekory jsou součástí návrhu modeláře. Zdobení je buďto součástí tvaru konkrétního porcelánového výrobku, či je zvlášť modelováno a následně kompletováno s odlitkem. Jedná se o nízké plastické reliéfy či o zdobné plastické prvky na předmětu.

Ukázka plastického zdobení na secesním talíři

Průsvitné dekory na porcelánu

Průsvitné dekory mohou být tvořeny takzvanou litofanií, při které variuje tloušťka střepové hmoty tak, aby bylo dosaženo plastického efektu při prosvícení.  Další variantou je například čínský rýžový porcelán, kdy jsou ve střepové hmotě porcelánu dírky ve tvaru zrnka rýže, které se při glazování zalijí glazurou. Po výpalu je pak porcelán v těchto místech průsvitný (vice zde).

Ivory porcelán

Porcelánu v barvě slonové kosti může být dosaženo stupněm reoxidace – regulovaným přístupem vzduchu – při chlazení po ostrém výpalu. Čím pomaleji se chladí za přístupu vzduchu, tím lze dosáhnout intenzivnějšího slonovinového odstínu. V současnosti je tato technologie nahrazována barevnou glazurou s přídavkem sloučenin manganu, která zaručuje jednotný odstín veškerého zboží, čehož nebylo původní metodou možno dost dobře dosáhnout. Odstín střepu totiž závisel od umístění výpalků v peci.

Souprava s glazurou ivory v kombinaci s nepravým leptem

Karlovarský růžový porcelán

Svou typickou barvu získává růžový porcelán probarvením hmoty oxidy manganu ještě před vytvářením. Růžový je tedy samotný střep, na nějž je nanášena transparentní glazura. Navzdory běžně užívaným historizujícím tvarům růžového porcelánu, byla tato technologie vynalezena a rozšířena až v průběhu 20. století.

Barevné glazury

Barevné glazury se připravují z transparentních i krycích glazur, a to přidáním iontového, molekulového nebo koloidního barviva. Barevné glazury jsou typické pro současnou designovou tvorbu.

Barevně glazované hrnky před vyjmutím z pece

Barevné glazury s efektem

Úpravou barevné glazury lze dosáhnout různých efektů. Jedním z nich je přidání tzv. flot, částic, které v glazuře vytvoří texturu z lehce rozpitých teček.

Matné glazury

Kromě běžně lesklých glazur existují také, především v současném designu užívané, glazury matné. Matného vzhledu je dosahováno vyšším obsahem jemných krystalických částic na úkor obsahu sklotvorné složky.

Text: Lucie Kališová, Štěpán Karel Odstrčil, zpracováno v rámci projektu "Ze života porcelánového šálku" pro stejnojmennou výstavu v Městském muzeu Františkovy Lázně. Foto: Václava Simeonová.